Počítání kalorií je absurdní

Výňatek z knihy: Michel Montignac Jím, tedy hubnu … a natrvalo

................

Počítání kalorií je absurdní

Je třeba uznat, že pokud se počítání kalorií provádí, je tento výpočet vždy velice teoretický, a dokonce zcela přibližný, a to z těchto důvodů:

·       Porovnáváme-li jednotlivé tabulky, zjistíme, že se hodnoty uváděné pro tutéž potravinu mezi jednotlivými knihami podstatně liší.

·       Kalorická hodnota potravin se podstatně liší podle toho, zda jsou konzumovány syrové nebo tepelně zpracované (s tukem či bez tuku).

·       Podíl tuku (který kalorickou hodnotu podstatně mění) se může výrazně lišit od kusu ke kusu, jak je tomu například u masa. Závisí totiž na způsobu výkrmu živočicha, na způsobu přípravy a na způsobu tepelného zpracování.

·       Výpočet (teoretický) kalorií nebere nikdy v úvahu podmínky absorpce lipidů a glycidů v tenkém střevě, které se výrazně liší podle toho, zda pokrm obsahuje vlákninu či nikoliv. Absorpci těchto kalorií může totiž podstatně snížit výrazný podíl vláknin (zvláště rozpustných) pocházejících ze zeleniny, z luštěnin apod.

·       Pokud jde o kvašené sýry (ementál), práce L.Fakambiho dokázaly, že jsou bohaté na kalcium a toto kalcium je pastí na část tuků, k jejichž absorpci tak nedochází. Příslušné kalorie nalezneme tedy ve stolici.

·       Na osud kalorií má vliv i jejich „povaha“: tuky s obsahem nasycených mastných kyselin se například ukládají snáze, zatímco tuky obsahující kapaliny polynenasycené (zvláště typu omega- 3) se snáze využívají, a jsou tedy spáleny.

·       A konečně, prostý kalorický výpočet nebere v úvahu čas, kdy jsou potraviny tráveny. Bylo dokázáno, že se absorpce glycidů, lipidů a proteinů liší podle denní hodiny, a dokonce podle ročního období (chronobiologie), ale závisí i na chemickém prostředí, s nímž se potraviny při vstupu do střev setkají, a toto prostředí závisí zase na povaze živin, na pořadí jejich přísunu a na jejich objemu.

       Proto je absurdní každý kalorický propočet, který nebere v úvahu tyto přídatné parametry. Proto též můžeme znovu nabýt ztracenou obezitu mnohem rychleji, a jelikož došlo ke zvýšení kapacity, zvýšit i její objem.

            Redukční dieta je, jak jsme si ukázali, nejen iluzorní a neúčinná, ale navíc je i nebezpečná, protože při ní dochází k záludnému zvýšení počtu tukových buněk, takže se při ní sklon k obezitě dlouhodobě  upevňuje.

…………………..

Každodenně se lékaři mezi svými pacienty setkávají s takovými, kteří za cenu přísně kontrolovaného dávkování a obrovských frustrací způsobených dietami o 800 kalorií nejen nejsou schopni zhubnout, ale ve většině případů stále přibývají na váze.

            Tato skutečnost je o to závažnější, že jsou osoby praktikující tyto přísné diety zcela ochuzeni o nezbytné živiny (základní mastné kyseliny, minerální soli a vitaminy), což se projevuje velikou slabostí (chronická únava), ale i silnou náchylností k chorobám, protože jsou jejich obranné prostředky zredukovány na minimum. Řada z nich začne trpět depresí, případně anorexií. A tak mohou s důvěrou změnit odborného lékaře a od dietetika přejít k psychiatrovi.

            Tento fenomén sledoval na laboratorních krysách živených střídavě vysokokaloricky a nízkokaloricky profesor Bronwell z pensylvánské univerzity.

            Živočichové přibírají a ztrácejí na váze, ale při každé nové dietě se rytmus tloustnutí a hubnutí mění. Při první dietě zhubne krysa za jednadvacet dní a znovu přibere za šestačtyřicet dní. Při druhé dietě zhubne krysa za čtyřiapadesát dní a celý úbytek znovu přibere za čtrnáct dní. Pak už se zhubnutí dosahuje čím dál obtížněji a opětné ztloustnutí je čím dál rychlejší. To dokazuje, že se organizmus adapruje na snížený přísun kalorií.

            Každý kalorický deficit může totiž snížit metabolickou spotřebu o více než 50%, ale naopak, každý i sebekratší návrat k normálu je provázen přibíráním na váze. Čím je rozdíl mezi dietou a obvyklou výživou větší, tím rychleji dojde k opětnému ztloustnutí.

            Účinek takovýchto dietetických „tahacích harmonik“ vedoucích k tomu, že se váha houpe nahoru a dolů a pacient si postupně vypěstuje rezistenci na jakékoliv zhubnutí, je sice velice dobře známý, specialisté ho nicméně kritizují pouze neobyčejně nesměle, jakoby zachovávali jakési spiklenecké mlčení. Vypadá to trochu tak, jako by měli strach dnes přiznat, že se po celých šedesát let ubírali úplně nesprávnou cestou.

            Zvláštní je, že připravena přijmout pravdu není ani veřejnost, která jako první za jejich omyl zaplatila a v řadě případů pro ně i trpěla.

            Jednou jsem využil pozvání k účasti na velké televizní diskuzi o obezitě a v několika minutách jsem se neúspěšně pokusil tohoto tématu dotknout. Pořad byl vysílán ze záznamu a celá pasáž byla jednoduše vystřižena, bezpochyby jako nezajímavá.

            Jistá novinářka, známá svými seriózními články o zdravotní problematice, vzpomíná, že jednou vydala dlouhý článek útočící na redukční diety a vysvětlující jejich nebezpečí tak, jak jsme to před chvílí učinili my. Výsledek? Propadák. Ani jeden čtenářský ohlas. Totální nezájem! Ale jakákoliv „zázračná dieta“ znamená pokaždé úspěch.

            Je třeba poznamenat, že si „nízkokalorický fenomén“ vydobyl v naší západní společnosti dimenzi skutečně kulturní. Tu i onde, a zvláště v americké podobě, byl institucionalizován na všech úrovních.

            Jak je možné zpochybňovat princip, který je dosud právoplatně obsažen ve všech osnovách všech lékařských fakult, princip, který je samotným základem výuky v oficiálních dietetických školách, který platí ve všech kolektivních stravovacích zařízeních, v nemocnicích, ve školách a v podnicích? Jak je možné zpochybnit princip, na němž je založena významná část ekonomické tkáně našich západních společností?

            Zemědělsko-potravinářský průmysl vzkvétá dnes více než kdy jindy. V některých zemích jako ve Francii patří dokonce k průmyslům nejvíce prosperujícím. Navštívíte-li salon typu Mezinárodního salonu potravinářského průmyslu, který se koná každoročně v listopadu v Paříži, je zřejmé, že úsilí četných průmyslníků zaměřené na rozvoj sleduje nízkokalorickou logiku. Všechny marketinkové studie jsou v tomhle ohledu jednotné. Je třeba se orientovat tímto směrem. Právě to bude požadovat zítřejší  trh! Podle toho budou tedy vypadat i nové výrobky.

            Nízkokalorickým virem se již nakazily i sériové hotely. Mnoho z nich už má na jídelním lístku svých restaurací nízkokalorické menu. Jiné zase vytvořily zvláštní sekce, v nichž místo vrchního vládne dietní sestra.

……

Z ekonomického hlediska je v sázce tolik, že si lze položit otázku, jak tento systém přijme jednoho dne skutečnost, že mu nezbývá, než udělat čelem vzad. A během několika let mu nic jiného nezbude. Taková je moje prognóza.

            Pro postoj lékařských kapacit dnes není charakteristické ani tak spiklenecké mlčení jako obrovské rozpaky. Na lékařských kongresech se o tom mluví v náznacích, občas se udělá nejaká narážka, ale oficiálně se celé téma opatrně obchází. Někteří lékaři specializovaní na otázky výživy se toho ve svých veřejných vystoupeních občas šetrně dotknou. ……….

Michel Montignac (Francie) je autorem výživy založené na Glykemickém indexu potravin